Erasmus v Litvě stál za to

Na úvod musím říci, že nejsem zvlášť velký cestovatel a přihlášku na Erasmus jsem plánovala podat dva roky, než co jsem se k tomu definitivně odhodlala. Nakonec jsem přeci jen v lednu 2016 vyrazila na jeden semestr do Litvy. Už je to nějaký pátek, co jsem se odtamtud vrátila, ale i tak si ještě velice dobře vzpomínám, jak jsem zhruba měsíc před odjezdem na Erasmus stále vymýšlela, jak se z toho vykroutit. Opravdu jsem měla velké obavy, že to sama tak dlouho nezvládnu.

Přiznávám se ale, že všechny moje obavy se rozplynuly snad už druhý den po příjezdu. Bydlela jsem na koleji, kde byli samí erasmáci, na pokoji jsem bydlela s milou Italkou, všude panovala příjemná atmosféra, kterou tvořili nekonfliktní otevření studenti, kteří se přijeli bavit, vzdělávat, poznávat nové lidi a kultury. Brzy jsem si kolem sebe našla okruh lidí, se kterými jsme podnikali různé výlety, vařili jsme si dobroty z našich národních kuchyní a v neposlední řady objevovali krásy denního, večerního i nočního Vilniusu.

Do školy jsem chodila pouze tři dny v týdnu, což znamenalo, že jsem měla dostatek času i na jiné aktivity. Na všechny předměty jsem chodila s litevskými studenty studujícími v angličtině. Ti byli pro mě jedním z mála zklamání, na která jsem v průběhu Erasmu narazila – když jsi zahraniční student, automaticky jsi flákač, kterého nemají rádi, což byla celkem překážka vzhledem k tomu, že náplní většiny předmětů byly skupinové projekty.

Většina lidí nerozumí tomu, proč jsem vyrazila zrovna do Litvy. Já jsem si to taky tak úplně nevysnila, ale když jsem stála před výběrem Litva nebo nic, zvolila jsem Litvu. Nakonec toho absolutně nelituji. Kousek života jsem strávila v zemi, kam jen tak na dovolenou člověk nevyrazí. Litevci jsou vesměs milí lidé, kteří jsou na svůj národ velice hrdí. Je zde překrásná příroda, čistá jezera a nekonečné borové lesy jsou tam vzhledem k poměrně řídkému osídlení prakticky všude. Snažili jsme se procestovat Litvu, dále jsem navštívila lotyšskou Rigu, estonský Tallinn, finské Helsinky, a dokonce ruský Petrohrad a Moskvu.

Kapitolou samou pro sebe je litevské počasí. V zimě tam je naprosto běžně -20 °C, prvních 6 týdnů mého pobytu se sluníčko skrze mraky nezvládlo prodrat ani na chvíli. Ještě na konci dubna tam sněžilo, zatímco na konci května jsme se ve třicetistupňových teplech koupali v Baltském moři. Trošku blázinec, ale mělo to své kouzlo.

V Litvě se platí eurem a je tam zhruba stejně draho jako u nás. Jejich jazyk se nepodobá absolutně ničemu, takže skutečnost, že mladá generace mluví výborně anglicky, je pro cizince naprosto stěžejní.

Na Erasmu jsem si zlepšila angličtinu, poznala spoustu nových lidí, se kterými jsem do teď v kontaktu a se kterými se navštěvujeme, byla jsem v zemích, do kterých bych se asi jen tak nevypravila, naučila jsem se žít sama, poradit si v ledasjaké situaci a nedělat si ze všeho starosti. Kdybych se mohla vrátit v čase a opětovně se rozhodnout, jestli pojedu na Erasmus, jela bych. Jela bych ale mnohem dříve, abych stihla vyrazit ne jenom na jeden semestr, ale na dva, když tu možnost každý student má.

 

Bc. Veronika Hanušová
diplomantka na ÚVHO