Erasmus v Litvě stál za to

Na úvod musím říci, že nejsem zvlášť velký cestovatel a přihlášku na Erasmus jsem plánovala podat dva roky, než co jsem se k tomu definitivně odhodlala. Nakonec jsem přeci jen v lednu 2016 vyrazila na jeden semestr do Litvy. Už je to nějaký pátek, co jsem se odtamtud vrátila, ale i tak si ještě velice dobře vzpomínám, jak jsem zhruba měsíc před odjezdem na Erasmus stále vymýšlela, jak se z toho vykroutit. Opravdu jsem měla velké obavy, že to sama tak dlouho nezvládnu.

Přiznávám se ale, že všechny moje obavy se rozplynuly snad už druhý den po příjezdu. Bydlela jsem na koleji, kde byli samí erasmáci, na pokoji jsem bydlela s milou Italkou, všude panovala příjemná atmosféra, kterou tvořili nekonfliktní otevření studenti, kteří se přijeli bavit, vzdělávat, poznávat nové lidi a kultury. Brzy jsem si kolem sebe našla okruh lidí, se kterými jsme podnikali různé výlety, vařili jsme si dobroty z našich národních kuchyní a v neposlední řady objevovali krásy denního, večerního i nočního Vilniusu.

Do školy jsem chodila pouze tři dny v týdnu, což znamenalo, že jsem měla dostatek času i na jiné aktivity. Na všechny předměty jsem chodila s litevskými studenty studujícími v angličtině. Ti byli pro mě jedním z mála zklamání, na která jsem v průběhu Erasmu narazila – když jsi zahraniční student, automaticky jsi flákač, kterého nemají rádi, což byla celkem překážka vzhledem k tomu, že náplní většiny předmětů byly skupinové projekty.

Většina lidí nerozumí tomu, proč jsem vyrazila zrovna do Litvy. Já jsem si to taky tak úplně nevysnila, ale když jsem stála před výběrem Litva nebo nic, zvolila jsem Litvu. Nakonec toho absolutně nelituji. Kousek života jsem strávila v zemi, kam jen tak na dovolenou člověk nevyrazí. Litevci jsou vesměs milí lidé, kteří jsou na svůj národ velice hrdí. Je zde překrásná příroda, čistá jezera a nekonečné borové lesy jsou tam vzhledem k poměrně řídkému osídlení prakticky všude. Snažili jsme se procestovat Litvu, dále jsem navštívila lotyšskou Rigu, estonský Tallinn, finské Helsinky, a dokonce ruský Petrohrad a Moskvu.

Kapitolou samou pro sebe je litevské počasí. V zimě tam je naprosto běžně -20 °C, prvních 6 týdnů mého pobytu se sluníčko skrze mraky nezvládlo prodrat ani na chvíli. Ještě na konci dubna tam sněžilo, zatímco na konci května jsme se ve třicetistupňových teplech koupali v Baltském moři. Trošku blázinec, ale mělo to své kouzlo.

V Litvě se platí eurem a je tam zhruba stejně draho jako u nás. Jejich jazyk se nepodobá absolutně ničemu, takže skutečnost, že mladá generace mluví výborně anglicky, je pro cizince naprosto stěžejní.

Na Erasmu jsem si zlepšila angličtinu, poznala spoustu nových lidí, se kterými jsem do teď v kontaktu a se kterými se navštěvujeme, byla jsem v zemích, do kterých bych se asi jen tak nevypravila, naučila jsem se žít sama, poradit si v ledasjaké situaci a nedělat si ze všeho starosti. Kdybych se mohla vrátit v čase a opětovně se rozhodnout, jestli pojedu na Erasmus, jela bych. Jela bych ale mnohem dříve, abych stihla vyrazit ne jenom na jeden semestr, ale na dva, když tu možnost každý student má.

 

Bc. Veronika Hanušová
diplomantka na ÚVHO

Stáž na vodárnách byla velkým zážitkem

Jak je již z nadpisu patrné, v následujících pár řádcích se zmíním o své studijní stáži u společnosti Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. (BVK a.s.).

Na tuto stáž jsem se dostal přes výběrové řízení ÚVHO spolu se svými dvěma spolužačkami Veronikou a Kateřinou. Nebudu Vám popisovat, co jsme kde jaký den dělali, zkusím to shrnout tak, aby bylo zřejmé, jestli celá stáž měla/neměla smysl.

Jaké bylo mé očekávání a proč jsem do toho vlastně šel?

Nejvíce mě zajímal střet teorie (chceme-li škola) vs. praxe (realita, zaměstnání…). Zároveň jsem však věděl, že jde o první, pilotní ročník spolupráce mezi ÚVHO a BVK a.s. na takovéto úrovni, tudíž jsem byl mírně skeptický k samotnému průběhu. Další co mě zajímalo, i když pouze okrajově, byla finanční odměna podmíněná určitými kritérii.

První co mě velmi mile překvapilo, byl fakt, že s námi všichni pracovníci BVK a.s. od montážních dělníků, až po ředitele jednotlivých divizí jednali jako se sobě rovnými, nesetkal jsem po celou dobu stáží s žádným povýšeným jednáním typu: Á studentíci, tak to jim tady střihnem pérka… Druhým velmi příjemným faktorem byl někdy až přímo rodinný přístup k nám, nastupující generaci odborníků ve vodním hospodářství, uvedu příklad: Několikrát se stalo, že jsem nerozuměl slovům, která byla vyřčena, jelikož to byla běžně používaná slova v praxi, se kterými jsem se ve škole nesetkal, ale ochotně mi tato slova byla vysvětlena. Asi největším překvapením pro mne bylo zjištění, že se budeme nejen seznamovat s provozem společnosti, ale přímo se okrajově podílet na řešení některých jejích aktuálních problémů, z čehož jsem byl nadšený i nervózní zároveň. Výsledek stál ale za to, kromě jednoduché studie na dané téma, jsem si toto téma následně převedl i do své diplomové práce a zabýval jsem se s ním ve větší míře.

Nemohu opomenout fakt, že po celou dobu stáží jsem se velice podrobně seznámil s provozem společnosti a obzvláště fyzické návštěvy objektů na vodovodech a kanalizacích, pro mne byly velkým zážitkem. V podstatě mohu tvrdit, že vodovodní síť jsme projeli od Březovských pramenišť (jejichž návštěvu vřele doporučuji) přes úpravny, čerpací stanice a vodojemy až po domácí kohoutky. Kanalizační síť od domovní přípojky přes objekty na stokové síti (odlehčováky, shybky, spadiště apod.) až po ústní do recipientu z ČOV v Modřicích.

 

Ing. Jan Klement
diplomant ÚVHO

Téma diplomky jsem si přinesla ze stáže

Na podzim roku 2015 jsem společně se dvěma dalšími spolužáky absolvovala stáž u společnosti Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. Na základě našich časových možností a představy o tom, co bychom rádi viděli a naučili se, jsme docházeli na stáž celý semestr každý pátek. Většinu času jsme jezdili pro provozech a navštívili velké množství objektů na vodovodní i kanalizační síti.

Vzhledem k rozsahu brněnské vodovodní a kanalizační sítě je na ní k vidění spousta skutečně zajímavých a svým způsobem raritních řešení. Dále jsme navštívili dispečink a laboratoře, a bylo nám přiblíženo, jak se v terénu hledají poruchy. Zaměstnanci BVK, a.s. nám vycházeli maximálně vstříc, vždy jsme si mohli říci, co nás zajímá, či čemu nerozumíme a oni tomu přizpůsobili program nebo výklad.

Mě osobně nejvíce zaujaly štoly prvního a druhého Březovského přivaděče v Březové nad Svitavou. Zde jsme byli obeznámeni se systémem čerpání podzemní vody. Také nám byla přiblížena problematika kvality provedení jednotlivých přivaděčů a dopadu zemědělské činnosti v ochranném pásmu vodního zdroje.

Po absolvování této společné části stáže si každý z nás vybral svoje téma, které v rámci individuální části stáže zpracovával. Vzhledem k tomu, že jsem se ve své bakalářské práci věnovala vodárenským filtrům, vybrala jsem si téma, které se týkalo recirkulace prací vody na úpravně vody ve Švařci. Na úpravně jsem strávila několik dní, kde jsem mimo jiné měla možnost vyzkoušet si práci v laboratořích. Na základě výsledků z této individuální části stáže bylo s vedením BVK, a.s. dohodnuto, že se této problematice budu věnovat i ve své diplomce.

Závěrem mohu říct, že jsem díky stáži měla šanci ověřit si v praxi část teoretických znalostí načerpaných ve škole. Dozvěděla jsem se spoustu informací, které člověk z knih a na přednáškách může získat jen těžko. Zároveň jsem si částečně ujasnila, k jaké problematice inklinuji a čemu bych se ráda do budoucna věnovala. A co víc, díky stáži jsem se dostala k tématu diplomky, o které opravdu někdo stál, takže jsem ho nezpracovávala s pocitem, že jediný, kdo bude moji diplomku číst, je můj vedoucí a oponent, ale že možná bude skutečně mít praktický dopad na proces úpravy vody v provozu, který vyrábí pitnou vodu pro nespočet lidí v Brně a jeho okolí.

 

 

Bc. Veronika Hanušová
diplomantka na ÚVHO

 

 

Erasmus na Maltě

Letos oslavil Erasmus třicet let, během kterých pomohl bezpočtu studentům vycestovat a získat tak jedinečné zkušenosti nejen díky studiu v cizím jazyce, ale také díky konfrontaci s cizí kulturou a prostředím. Tak i já jsem se rozhodl využít této možnosti a přihlásil se do programu. Vybral jsem si pracovní Erasmus, jelikož mě lákala praktická zkušenost v nějaké firmě. Sehnat firmu v oboru však byl popravdě větší oříšek, než jsem čekal. Jako vodař jsem se rozhodl hledat práci u vodáren, ale téměř žádná oslovená společnost na můj email nereagovali a až na poslední chvíli mi napsali, že mohu být na stáži na Maltě.

Myslím, že když napíši, že Malta je ostrov, na kterém žije okolo 430 tisíc lidí, tak to dostatečně ilustruje, jak velký protiklad to je oproti České republice. Ale právě tato diametrálně odlišná situace, mne na tom nejvíce lákala. Pracovní Erasmus má určitě své výhody v možnosti být přímo v kontaktu s lidmi a reálnými situacemi v dané firmě. Na druhou stranu jsem se nedostal příliš do kontaktu s dalšími studenty.

Na Maltu se dá letět pohodlně a za rozumné peníze přímo z Prahy. Cestování po Maltě je však už kapitola sama pro sebe. Autobusy tu neřídí jízdní řád, ale řidič. Takže když vám spoj vůbec nepřijede, nebo jede naopak o deset minut dříve, tak to tu nikoho nepřekvapí. Ubytování a jídlo jsou tu dražší než u nás, ale dá se vždycky najít řešení. Není problém si tu najít menší brigádu a malý krámek s pizzou za 1€ to taky jistí. Další výhodou je, že i tady na Maltě mají Lidl, takže tady člověk může koupit některé věci jako v Česku. Nespornou výhodou je, že má Malta jako oficiální jazyk Maltštinu i Angličtinu. Takže se tu člověk vždycky domluví. Na Maltě si přijdou na své milovníci historie. A jelikož je tu hlavní stavební materiál kámen, tak i dnes si tu můžete užít bydlení jako na středověkém hradu. Což ale také mimo jiné znamená, že pokud tu budete v zimě, tak tu sice nemrzne, ale pokud je venku 13 °C, tak uvnitř je také 13°C. Tady něco jako centrální topení rozhodně neznají. K moři to tu má člověk opravdu co by kamenem dohodil a celkově musím říct, že je tu moře čisté. Mají tu několik písečných pláží, ale většinou je to prostě velký kámen a schůdky do vody.

Malta je zajímavý kus země uprostřed moře s bohatou historií. Dá se tu toho spoustu zažít, ale léta jsou tu opravdu horká. Je pravda, že i u nás člověk může zažít i 36 °C přes den, ale když jdete o půlnoci domů a teploměr ukazuje stále 30 °C, tak pokoj bez klimatizace je jako když spíte v sauně. Jinak ale můžu Maltu všem vřele doporučit a věřím, že si tu každý může najít to pravé.

 

Bc. Marek Pavel
diplomant na ÚVHO